Dobrej den Autor hudby: PEGAS Autor textu: PEGAS INTRO Bude hrát Pegas! Zvukař si sed´, pustil nám šťávu, my budem hrát na plnou páru. Ref: Jée, tak pojďte všichni! Jée, ať bigbít sviští! Jéé, dnes je dobrej den, jéé, tak snad to nezvořem! Jen country hrát, to nás nebaví, Pegas vám teď náladu spraví. Ref: Jée, tak pojďte všichni! Jée, ať bigbít sviští! Jéé, dnes je dobrej den, jéé, tak snad to nezvořem! Outro: Jéé, dnes je dobrej den. Dnes je dobrej den, jéé, tak snad to nezvořem! Jéé, dnes je dobrej den, jéé, pak se napijem!

Hejláci Autor hudby: PEGAS Autor textu: Standa „Báček“ Gec Zimní měsíce, jsou chladný velice, sedím v putyce, nad sklenicí plnou, slyším dveře, zavrzat, ovanul mě chlad a lidi z ulice, ke kamnům se hrnou. Nosy červený, mají mrazem spálený na hlavách čepice, ze sobolí kůže každý dá si grog, má vratký po něm krok a venku padá sníh, tam člověk spadnout může. Hejna těch ptáků, těch ptáků Hejláků venku klidně čeká, na své oběti jak vylezeš ven, jsi jinak přítelem aniž by jsi jim řekl, na nos sednou Ti. Ne, ne, ne, ne, ne já Hejla nechci mít tak sedím v putyce, nad sklenicí plnou slyším dveře zavrzat, ovanul mě chlad a lidi z ulice, ke kamnům se hrnou.

Infarkty Autor hudby: Luboš Kult Autor textu: Standa „Báček“ Gec Pozbyl jsi práva bytí v partě co byla duší tvou. Pozbyl jsi práva lásky, zůstáváš tu sám jen s kytarou. Tolik svých písní něžných chtěl jsi všem ještě hrát. Baladu ze stesků stvořenou Broukáš si než-li jdeš spát. Ve tváři zlobu vepsanou míváš teď víc než dřív. Život jak ďábel z pohádek, jedovou slinu ti do očí pliv. Ve tváři zlobu pláč jen máš, čekáš co bude se dít. Tak chodíš a v duchu přemítáš, přicházíš na to že chce se Ti žít. Ref: Infarkty a rakovina, svorně naší dobou jdou, život je jak číše vína, doliješ a nemáš na novou. Vychutnávej svoji číši, byť v ní je i trocha jedu, Vychutnávej, neváhej, neměj srdce jak kus ledu

Olda nádražák Autor hudby: Luboš Kult Autor textu: Vlasta Klepáček Černý vlasy, černý tváře umazaný od sazí, Z kotle ven se line záře, kolem vrhá divnej stín, Ne, to vážně není peklo, je to jenom parní stroj, Řídí ho sám Olda Stehno do stanice Dolní Hnoj. Na tuhletu starou štreku každý dávno zapomněl, Jenom Olda na hytláku bez ní by snad zešílel. Ref: Olda nádražák, nosívá modrej vaťák On je strojvůdce, v noci mívá poluce. V Dolním Hnoji na nádraží čeká tady výpravčí, Jenom ti dva dobře vědí, co tahle trať obnáší. Kdo se s nima jednou sveze, nikdy víc už nevkročí Za tyhlety krajní meze šíleného nádraží. A tak jenom Olda s Láďou vyrážejí zase znova Na tu svoji štreku známou do Poříčí u Trutnova.

Galileo Autor hudby: Luboš Kult Autor textu: Standa „Báček“ Gec Velký černý pták létá nad krajem A poslední paprsky slunce padaj na tvou tvář. Vzlétnout s ním jen výš a výš A vidět slunce a hvězdnou zář, Galileo V kamenné budově kde je jen tma slunce tu nesvítí, hvězdy tu nejsou, snad každý z nás má ten svůj kříž a jde s ním dál i když ostatní nejdou, Galileo Slunce již pohaslo, všude je tma, Za chvíli stráže na věž vkročí Příjdou i jiní, budou se ptát, Jestli už odvolal, že Země se točí, Galileo Velký černý pták létá nad krajem A místo motlitby šeptá si slova Země se točí, i když to odvolal, Šel by tam zase a řek jim to znova, Galileo

Lenoch Autor hudby: Luboš Kult Autor textu: Vlasta Klepáček Jsem línej šmejd, nechte mě bejt. Jsem líná veš, co po mě chceš! Jsem línej jak prase, tak řekni mi co zase chceš!!! Ráno mě štve, když budík řve. Z postele vstát, do práce hnát. A já zas přemejšlím, kde jedno rychlý si dát!!! Ref: Víkend, jó víkend, víkend to je ráj. Milá pípo stříkej a ty muziko hraj. Víkend, jó víkend, víkend to je ráj. V rachotě mám padla, hospodskej nalejvej. V poledne rum, náměstku čum. Co umím já, když pánbů dá. S litránkem zatočím, na starou naskočím uaá!!! Suchej večer, to bych brečel. Vysátej bar, stará opar. Usínám střízlivej, mám rukou znavený pár. Ref: Víkend, jó víkend…. Jsem línej šmejd Nechte mě bejt jsem líná veš co po mě chceš jsem línej jak prase , tak řekni mi co zase chceš !!! To byl zas den, jak děsnej sen. Žena mě chce Mě se nechce 30 let v chomoutu , tak proč ti vo to furt jde.

Rocker Autor hudby: Luboš Kult Autor textu: Vlasta Klepáček Já jsem rocker okresní holky po mě šílej Klov jsem couru obecní teď jsem vzteky bílej Na koncertě nadřu se jak bych v lese makal s pilou A když domů vracím se těším se na svou milou Slyším rámus za rohem jak by někdo kulil barel Mrknu tam a od nás z okna jen ve slipech skáče Karel Ref: Karle Karle cos to udělals Karle Karle tys to podělals Když přitáhnu z turné stahanej jsem jako fena Moje stará doma leží skoro nahá rozjařená Řikám Blážo co tu ležíš jako čerstvě spadlá z nebe Vona na to ty umělče to že nemám nic na sebe Tak ke skříni hnedka letim vykuleném jako vorel Jedny šaty druhý šaty místo třetích stojí Karel Karel Ref: Karle Karle cos to udělals Karle Karle tys to podělals

Podmáslo Autor hudby: PEGAS Autor textu: PEGAS Vychlazené podmáslo střevama mi zatřáslo, drahá, rychle chystej pračku, nedoběh´ jsem a mám sračku. Hotová Hirošima, hovno až za ušima, pot se mi z čela leje, má stará se mi směje. Aby to kruté podmáslo můj mladý život nezhaslo, nebudu ho píti více a chytnu se slivovice. Ref: Moravská slivovice do ruda barví líce, sežere bakterie, dodá ti energie. Rok jsem pil slivovici a teď ležím po mrtvici, z pití mám jen díru v břiše, moje stará parte píše. Ref: Moravská slivovice do ruda barví líce, sežere bakterie, dodá ti energie.

Narozeniny Autor hudby: Luboš Kult Autor textu: Vlasta Klepáček Na stole Johny Walker za ním lahváčů fronta pod lustrem tetelí se obláček z mýho jointa kámoši v pohodě vymejšlej koniny a kámošky přejou mi hezký narozeniny Ref: Rozbijte budíky pověste hodináře zapalte orloje zavřete novináře zastavte čas ať je mi pořád dvacet už nechci dále stárnout ani se nikam vracet Metalu detonace v hlavě mi vybuchne kočka jak Playboye rty ke mě natahuje v tanci se zmítáme jak korále ve vichřici ona se pořád chechtá já myslím na ložnici Ref: Rozbijte budíky… Ráno se probudím vyždímanej jak houba v zrcadle cizí hlava a civí jak trouba holka co vedle leží no nic moc krasavice a v tom mi začne bušit zbiječka do palice Ref: Rozbijte budíky…

Chlívák Autor hudby: PEGAS Autor textu: PEGAS Jako mladej puberťák nosíval jsem huberťák, vlasy dlouhý do pasu, byl jsem zralej na basu. Velkou slabost jsem já měl, k tomu říkám: „Bohužel“, měl jsem zálusk na ženy, s tím přišly moje problémy. Ref: Říkali mi chlívák, teď už jsem jen divák, dělal jsem to s každou kráskou s neskonalým umem, nechoď na mě s velkou láskou, zapijem to rumem. Jana byla jednička, hrudník – no, tak sedmička, bydlívala v Sobotce, mluvila jen o vodce. Od Pavlínky zase z Prahy utíkal jsem nahý, řekla, že je panna, ale ona byla vdaná. Ref: Říkali mi chlívák, teď už jsem jen divák, dělal jsem to s každou kráskou s neskonalým umem, nechoď na mě s velkou láskou, zapijem to rumem. Má moravská Maruška byla velká soudružka, na rande však v Brně přivedla si s sebou mrně. Nakrkla mě Vlasta, že pořád jen chlastá a knedlíky polyká, aby byla veliká. Ref: Říkali mi chlívák, teď už jsem jen divák, dělal jsem to s každou kráskou s neskonalým umem, nechoď na mě s velkou láskou, zapijem to rumem.

Zmrzlinová Růža Autor hudby: PEGAS Autor textu: Standa „Báček“ Gec Hned vedle stánku, se zmrzlinou bílou, ležím si na dece, a tiše sním. Když tu mě vyruší, výkřiky zoufalé, kolem mě proběhne, nějaký stín. Otočím hlavu, na frontu koukám, jak lidé tlačí se u okénka. Kupují zmrzlinu a něco k jídlu, A někoho z nich pak, jó zanaříká. Ref: Zmrzlinová Růža, už sem zase jde, Zmrzlinová Růža, zmrzlinu nese, Zmrzlinová Růža, stánek vykoupí, a kdo stojí za ní, tak ten prohloupí. Zmrzlinová Růža, má bříško ledoví, kolik už tam zmrzlin má, se nikdo nedoví. Zmrzlinová Růža, už jich zbaštila, mohly by se počítat možná na kila.

Svařák Autor hudby: PEGAS Autor textu: PEGAS Abych tělo otužil, nabídky jsem využil, jó, jó, využil, slunce, běžky, Krkonoše – to se budu mít. Bavil jsem se velice, potom přišla vánice, jó, jó, vánice, ulítla mi čepice a slyším vlky výt. Nedaleko Sněžky zlomil jsem si běžky, jó, jó, si běžky, sněhem šlapu pěšky a musím sprostě klít. U chajdy v Černým Dole říkám si: „Ty vole, jó, jó, ty vole, bez svařáku zejtra ráno těžko budeš žít!“ Ref: Uvařím si v pařáku dvacet litrů svařáku, naleju ho do sebe a budu zase fit. Chviličku to povařím, pak se řádně napařím, od svařáku v těle každej bacil bude bit. Až se příště vypravím do Krkonoš za zdravím, jó, jó, za zdravím, těžko běžky ve futrále s sebou budu mít, zabalím si sklenici, hřebíček, citrón, skořici, jó, jó, skořici, u okna si v teple chaty klidně budu snít.

Záchytka Autor hudby: Luboš Kult Autor textu: Vlasta Klepáček Na stěnách kachličky, na oknech mříže k posteli tělo mi řemen víže. Andělé v bílejch pláštích říkaj – ty prase cos toho nasliboval a seš tu zase. Ref: V hlavě mám permoníky a okem cukaj tiky, u nosu bublinu, pod okem modřinu. Co se to dělo včera, to nevím, no mou čest, vždyť jsem měl jen to kafe a do něj rumů šest. Čepice policejní mračí se trochu, jakpak se jmenuješ, kde bydlíš hochu. Za to, že ti na nohy pendrekem pomohu, zaplatíš ze včerejška rozbitou výlohu. Ref: V hlavě mám permoníky… V hlavě mám permoníky a okem cukaj tiky, u nosu bublinu, pod okem modřinu. Co se to dělo včera, to nevím, no mou čest, vždyť jsem měl jen to kafe a do něj rumů šest. Taky z úst lékaře čeká mne poklona, tvá játra velikostí pocházej ze slona. Když s pitím nepřestaneš, nebude náhoda, že kytky čuchat budeš, dost brzy zespoda. Ref: V hlavě mám permoníky… V hlavě mám permoníky a okem cukaj tiky, u nosu bublinu, pod okem modřinu. Co se to dělo včera, to nevím, no mou čest, vždyť jsem měl jen to kafe a do něj rumů šest.

Za starejch časů Autor hudby: Krausbery Autor textu: Krausbery Jednou to bylo před rokem, před týdnem. Co z toho zbylo, vylítlo komínem. Na starym nádraží tenhleten vlak už dávno jel. Tenkrát se pilo všech značek levnejch vín. Pro co se žilo? Snad jen pro dívčí klín. Na starym nádraží tenhleten vlak už dávno jel. Ref (2X): Za starejch časů stromy měly delší stín, za starejch časů na dně piva nebyl splín, za starejch časů holkám v ústech zvonil smích, za starejch časů všem bylo po ránu líp. Outro: Za starejch časů, za starejch časů...

Sovy Autor hudby: Vítkovo kvarteto Autor textu: Vítkovo kvarteto V zahradách jsou stíny dlouhý, slepice šly už dávno spát, na regálech čekaj louhy, až se sůvy začnou cpát. Stej, pádnej důvod, nový ráno už nezačít, a noční pták křídla rozpíná a letí tmou, než přijde den. Kdo nechce dál vidět slunce, kdo nechce jít už mezi lid, procházet městem, který dusí, čekat na smrt, kde je klid. Jít ven z tý džungle, všechny vazby odstřihnout, a nejsi sám, v noci nejsi sám, nočních ptáků je dost a dost. Ref: Stej, dlouhej víkend, stej, dlouhej flám, zpívej a dál tu seď. Když měsíc dá noci rám, stej, dlouhej víkend, stej, dlouhej flám. Nad ránem sovy půjdou spát, čekat zas na novou noc. A tak tady čas dole běží, není tu den, je jenom noc, jen když si řekneš, že je všechno jedno, pak poznáš noc, jakou má moc. Stůl v kruhu židlí a ňákej silnej drink, do drinku led a na dlouhej let, až k ránu uspí tě den. Ref: Stej, dlouhej víkend, stej, dlouhej flám, zpívej a dál tu seď. Když měsíc dá noci rám.

Takhle tu žijem Autor hudby: PEGAS Autor textu: Michal Vlček Bydlíme v Hačaperku a frišno je nes venku, blíží se fukejř, musím fajrovat. V pelechu na lajntuchu, na sobě velkou duchnu, vstávat se musím hemovat. Na jaře ruchám pole, zaseju rež a pšenci, popravím chliu, nevím, co dřív. Nasypu slepicum, nakrmím králíci, z tý rachoty jsem celej hyn. Ref: Takhle tu žijem, kořauku pijem a pravidelně vobědváme kyselo. A každej večer si brčko prásknem, někdy klidně dvě, jen ať je veselo. Takhle tu žijem… V létě furt kosím louku, z vobilí dělám mouku, na podzim sbírám padauky. Nepřindou do kompotu, nacpu je do sudu, aby bylo hodně kořauky. Ref: Takhle tu žijem, kořauku pijem a pravidelně vobědváme kyselo. A každej večer si brčko prásknem, někdy klidně dvě, jen ať je veselo. Takhle tu žijem… V zejmě dostanu skřipku, nedejchá se mi lehce, zubatá mě vyzve na souboj. Mě se do penálu ale eště tůze nechce, to rači zajdu dousi dotoroj. Ref: Takhle tu žijem, kořauku pijem a pravidelně vobědváme kyselo. A každej večer si brčko prásknem, někdy klidně dvě, jen ať je veselo. Takhle tu žijem…

Borci v dvorci Autor hudby: PEGAS Autor textu: PEGAS Bordel kolem baráku, rozbouranej plot, od vedle s tím panákem jsem se nepohod. Je nás parta chlápáků, žádnej ptačí zob, děláme si zásadně, co nám přijde vhod. Ref: My jsme ti borci na kurtu tenisovým, na krásným dvorci, v tílečku pruhovaným. Nám žádná kočka v sousedství neodolá, poslušně čekaj, dokud jim nezavolám. Nejsem Pítý Semprase, hraju špatně blok, lepší je i Agasse, byl to pro mě šok. Co se týče outfitu, v tom jsme ale top, tak už vole podávej, míček-rána-hop. Ref: My jsme ti borci na kurtu tenisovým, na krásným dvorci, v tílečku pruhovaným. Nám žádná kočka v sousedství neodolá, poslušně čekaj, dokud jim nezavolám. Lendl čumí jako puk, vejrá na Kordu, nezažili nikdy mač plnej rekordů. Stejně jako Federer čuměl na Borga, jako kdyby na síti viděl hrát kyborga. Ref: My jsme ti borci na kurtu tenisovým, na krásným dvorci, v tílečku pruhovaným. Nám žádná kočka v sousedství neodolá, poslušně čekaj, dokud jim nezavolám.

Drak Autor hudby: PEGAS Autor textu: Dáša Burdychová Bude to ňákej pátek, sotva vzpomínám, ten drak byl papírovej, já byl jeho král! K nebi jsme to hnali, bez tíže byla zem! Do očí jde mlha – je to pravda, a nebo sen? Kdo tu říkal, že svý slzy utřít mám? Na půdě draka, kterej dlouho nelítal. Tak zatím se tu vznáší jenom divnej sen a do něj někdo křičí: „Teď nemůžeš jít ven.“ Ref: Létání dračí, to chci, to mi teď stačí!!! Vysypu si písek z bot, ať netíží mě nic, jsem zase malej kluk, tak co si přát víc? Já jsem tvrdohlavej a jinak to chci mít, na kopec běžím s drakem a vím, že poletí. Čekám tu, stejně, až ten silnej vítr zafouká a s drakem znovu rozběhnu se po loukách. Ref: Létání dračí, to chci, to mi teď stačí!!! Vysypu si písek z bot, ať netíží mě nic, jsem zase malej kluk, tak co si přát víc? Ref: Létání dračí, to chci, to mi teď stačí!!! Vysypu si písek z bot, ať netíží mě nic, jsem zase malej kluk, tak co si přát víc?

Hrobaři Autor hudby: PEGAS Autor textu: Vlastimil Klepáček Lopata, krumpáč kmitá, drn, hlína vzduchem lítá po hřbitově kolem dokola. Ke spěchu je důvod pravý, zákazník je nedočkavý, na hrob už se těší mrtvola. Auta Rtyní letí v spěchu, rána, bum, hromada plechu. Oživování se nedaří, je to vnitřní krvácení, řidičům už pomoc není, a tak radují se hrobaři. Ref: Havrani hrobaři, co se občas napaří, havrani hrobaři, hlína jako cukr nebo jíl. Havrani hrobaři, svážej to na trakaři, havrani hrobaři, Olšany – náš cíl. Městem táhne moru bláto, doktor Hartman nestíhá to, ďábel k sobě lidi lanaří. Fiďák s Joskou ruce mnou si, radostí až zavýsknou si, protože oni jsou hrobaři. Ref: Havrani hrobaři, co se občas napaří, havrani hrobaři, hlína jako cukr nebo jíl. Havrani hrobaři, svážej to na trakaři, havrani hrobaři, Olšany – náš cíl. Ref: Havrani hrobaři, co se občas napaří, havrani hrobaři, hlína jako cukr nebo jíl. Havrani hrobaři, svážej to na trakaři, havrani hrobaři, Olšany – náš cíl.

Po krajinách Autor hudby: PEGAS Autor textu: Dáša Burdychová Po krajinách bloudit bych chtěl, kde nikdo nešel přede mnou. Po horách se trmácel a neměl ani boty na nohou. Stoupal bych skálou, klesal údolím a prosil boha, ať mě nic nebolí. Rosou bych žízeň zaháněl a sytý byl z toho vědomí. Po krajinách běžet až tam, kde vážně nikoho už nepotkám. Na slunci rozbiju se na popel a zimou nejspíš ztvrdnu na kámen. Ref 1: Že po krajinách nechám stopu svou, jak tajil se mi dech nad tou nádherou. A zíral, kdo to kouzlo znal, že ty barvy takhle namíchal. Po krajinách zanechám stopu svou. A všechnu sílu, co mi někdo dal, bych nechal v těch mých krajinách. Kde nepatří mi ani list a to vím, tím jsem si jist. Já blázen chci po krajinách prožít vše, co mě dojímá. A snad v tu chvíli osudnou splynu s tou zvláštní krajinou. Ref 2: Po krajinách zanechám stopu svou, na věky věkův mou duši vyrytou. A jednou si v nich budou číst, co v životě nestihl jsem říct. Po krajinách zanechám stopu svou. Ref 1: Že po krajinách nechám stopu svou, jak tajil se mi dech nad tou nádherou. A zíral, kdo to kouzlo znal, že ty barvy takhle namíchal. Po krajinách zanechám stopu svou. Ref 2: Po krajinách zanechám stopu svou, na věky věkův mou duši vyrytou. A jednou si v nich budou číst, co v životě nestihl jsem říct. Po krajinách zanechám stopu svou.

Fábera Autor hudby: PEGAS Autor textu: Vlastimil Klepáče Někdo klepe, někdo zvoní a ruší můj klid, stará volá od sporáku, ať jdu otevřít. Já však mám zlé tušení, že takhle z večera může přijít na návštěvu jenom Fábera. Ref 1: Nikdy boty nezuje, hned je ho plnej byt, zařve, že je žíznivej, jak opat z kláštera. Vytáhne svůj otvírák a pivo začne pít, tak takhle to je každej večer, to je prostě Fábera. Někdo kope do dveří a klikou lomcuje, já i moje stará přesně víme, kdo to asi je. Špehýrkou se mrknu na chodbu do šera, rum mi v žilách tuhne hrůzou, je to Fábera. Ref 2: Jen si na to vzpomenu, hned musím sprostě klít, kecky, džíny, rozcuchanej, prostě příšera. Mou dobrotu využil, že prej chce u nás žít, tak tenhle nápad může z huby pustit jenom Fábera. Někdo za dveřmi mě usilovně prosí, abych dveře otevřel, že jak jezinka dva prstíčky strčí a že hned by zas šel. Na návštěvu nemám dneska chuť a nejsem přeci posera, barikádu z beden v chodbě proto stavím, je tu Fábera. Ref 1: Nikdy boty nezuje, hned je ho plnej byt, zařve, že je žíznivej, jak opat z kláštera. Vytáhne svůj otvírák a pivo začne pít, tak takhle to je každej večer, to je prostě Fábera. Ref 2: Jen si na to vzpomenu, hned musím sprostě klít, kecky, džíny, rozcuchanej, prostě příšera. Mou dobrotu využil, že prej chce u nás žít, tak tenhle nápad může z huby pustit jenom Fábera. Nádhera… Fábera!

Guberno Autor hudby: PEGAS Autor textu: Michal Vlček Je to už víc jak 200 let, co se tenhle příběh odehrál, tenkrát nebyl normální svět, vládla tu ženská a ne král. Chudinu sužoval hladomor, dřelo se od rána do noci, vrchnost si dává do nosu, sedlákům není pomoci. Ref 1: Co s tím uděláme, jak se dostat k svobodě? Přijďte chlapi na Rychtu, sejdeme se v hospodě. Dáme hlavy dohromady a k tomu pár žejdlíků, proložíme kořalkou a vymyslíme taktiku. Mejdan se vydařil, nutno říct, hospodskej tržbu počítá, s hadrem na hlavě Tonda Nývltů však marně přemítá. Mlžný opar se rozpouští, to teda byl pěknej šrumec, a najednou se rozpomněl, že potáhnou na Chlumec. Ref 2: Vezmeme si kosy, cepy, přibalíme sudlice, sraz je v devět před Rychtou, těšíme se velice. Nafackujem vrchnosti a zrušíme robotu, vyrazíme radši hned, ať jsme doma v sobotu. Cesta hezky ubíhá, no prostě je to paráda, najednou malý zádrhel, proti nám stojí armáda. Tak tohle nikdo nečekal, nebyl to malý zádrhel, nebyla šance zvítězit – dostali jsme na prdel. Ref závěrečný (2x): V Chlumci to nedopadlo, nebylo to akorát, přesto vždycky stojí za to o svobodu bojovat. Taky není vůbec špatný posedět si v hospodě, poslat tam pár žejdlíků a bejt celkem v pohodě.

Hele vole lásko Autor hudby: PEGAS Autor textu: Ondřej Paděra Napadl mě super song po nějakým tom loku, teď z černý temný díry cení na mě sloku. Cení na mě sloku v temný černý chodbě, proto bejby dneska večer nedorazím k tobě. Ref: Tak poslouchej, jak začnou drnčet všechny mlejny boží, a jen doufej, že ho v dalším kole jen pro tebe složím. A tak se tu motám s roztrženým sakem, napadl mě nečekaně přesným levým hákem. V kanálech tu piští jen potkani tuční, ale už se zase zvedám, neházej mi ručník. Ref: Tak poslouchej, jak začnou drnčet všechny mlejny boží, a jen doufej, že ho v dalším kole jen pro tebe složím. Bridge 1: Hele vole lásko, udržuju náskok, jen slepím ňáký tóny izolační páskou. Věci, co tě bolej, hoď na druhou kolej, miluju tě sakum prdum – rozumnou i prásklou. Nemysli si holka, že přehnal jsem to s pitím, jen se trochu vydejchám a za refrén ho chytím. Pak zvednu starý brachy od politýho stolu a ještě dnes mu dáme spolu školu rock and rollu. Bridge 2: Tak poslouchej... Vyškrtám ty kecy: „máš oči barvy máty“ a nastrouhám ho do snímačů přes železný dráty. Až do mozkový kůry začne se ti vrejvat, svět přestane se rázem točit a bude se kejvat. Ref: Tak poslouchej, jak začnou drnčet všechny mlejny boží, a jen doufej, že ho v dalším kole jen pro tebe složím.

Čas Autor hudby: PEGAS Autor textu: Ondřej Paděra Popíjíme, klábosíme, čas je dobrý rádce, ví, jak vyzrát nad prostorem, světlem, ba i stínem. Štětec pluje po tvých křivkách necudně a hladce, zatímco ty ležíš nahá… a voníš terpentýnem. Někdy čas bezhlavě ztrácím a pak ho chci vrátit, zažil jsem i horší časy, trápil jsem se splínem. Tenhle se však v klidu natáh a nehodlá se zkrátit, zadumaně pokuřuje… ty voníš terpentýnem. Ref: Někdy pozdě v noci u mne zastaví se čas… (2x) S Časem se už dlouho známe a dost se na mně činí a zkoušet ho snad oklamat je boj s větrným mlýnem. Však díky jeho přízni lze zastavit tvé „nyní“, aspoň na tom plochém čtverci… co voní terpentýnem. Ref: Někdy pozdě v noci u mne zastaví se čas… (2x) Čas rozloučil se a řekl to své: „Já už musím běžet,“ a ty vcházíš se snídaní, teď už v prostoru jiném. Poledne si rozhoupalo všechny zvony věže, ty jsi nahá, voníš kávou… a tak trochu… kmínem. Outro: Někdy pozdě v noci u mne zastaví se čas…

Rumpál Autor hudby: PEGAS Autor textu: Dáša Burdychová Zdědil po dědovi holku z plechu chechtavou, děda tu není, ona jo a rve se s únavou. Zamknutá, vyhaslá, zlomená… Kousl se do rtů, pak tu holku celou rozebral. Shořel by jako papír, kdyby zlatou nevyhrál! Špinavá, rezatá, ospalá… Ref: A prosil všechny svatý: „Rum, rum, rum, ať jede Rumpál!“ Všechny prachy by za ni dal. Bože, ty to vidíš, ať jede Rumpál, tohle chlapi nikdy nevzdávaj! Jenom kafe černý celej příběh dobře zná, a jeho ruce bolavý to nikdy nepřiznaj. Zdlouhavá, tajemná, zasněná… Jak mu zavrněla, slyšel z dálky dědův smích, byl sakra šťastnej a jen tak na ní rukou kýv… Nevěrná, vzdálená, chechtavá… Ref: A zase chlapi řvali: „Rum, rum, rum, jede Rumpál!“ Směje se na ně holka veterán. Volali: „Rum, rum, rum, jede Rumpál, svádí je ta holka veterán!“

Kachny Autor hudby: PEGAS Autor textu: Ondřej Paděra Tohle jaro bude nejspíš skvělý, kachny roztávaj z ledu, nevylétly ještě ani včely a co je kolem huby medu. Ref: Ale držíme po kupě, pijem pivo, dokud je. Ať si mlha nad blatama mlží, navzdory záhubě i s tím medem na hubě, alespoň nám rouška líp drží. Co známý státník na duši má? Hlas mu tlumí stáhlý půlky, je třeba mít za ušima, v tuto chvíli hlavně šňůrky. Ref: Ale držíme po kupě, pijem pivo, dokud je. Ať si mlha nad blatama mlží, navzdory záhubě i s tím medem na hubě, alespoň nám rouška líp drží. Držíme palce složkám záchranným, drhnem ruce celej den, kdo nešije s náma, šije proti nám a ten musí jít z kola ven. Historie píše činy rozsypaným čínským čajem, a uprostřed Vysočiny další šťastná kachna taje. Outro: (2x Ref) (1x Ref)